They Don't know About Us 3.část
They Don't Know About Us
By: Jajdulinka Horanova:)
“Kecáš!” snažila jsem se dělat, jako že to nevím. “Kde je?” ptala jsem se ho.
“Má pokoj kousek od nás.” vylezla jsem z postele, chytla ho za ruku a dělala, jako že nevím, že tu Niall je.
“Pojď mi ten pokoj ukázat!” Otevřela jsem dveře. Chodbičkou ale zrovna procházel Niall
“Ahoj! Dlouho jsme se neviděli!” zasmál se.
“Ahoj!” přihlouple jsem se zasmála.
“Ty o něm víš?” kulil oči brácha.
„Ještě se uvidíme!“ řekl Niall a radši mě nechal s bráchou.
„Dobře! Už se těším.“ zasmála jsem se.
„Noo, vlastně jo“ odpověděla jsem bráchovi „ale nechtěla jsem to říkat před rodičema, aby byla trochu sranda. A teď jsi v tom se mnou, takže ani muk!“ zasmála jsem se a vtáhla ho zpátky do pokoje. Dostala jsem na něco chuť a tak jsem šla prozkoumat, jestli je něco v lednici. Byla tam jen nějaká zelenina, tak jsem se rozhodla, že si dopřeju pizzu.
„Jde někdo na pizzu?“ ptala jsem se, abych zněla zdvořile, ale ve skutečnosti jsem doufala, že nikdo chtít nebude… kvůli Niallovi.
“Ty zase někam jdeš?”zarazila mě máma. “Já myslela, že chceš nakupovat.
“Jo ták! No tak jdeme!” Vzala jsem si tašku přes rameno a vyrazily jsme. Tak velký nákupní centra jsem ještě nikdy neviděla! To ty v Praze jsou oproti tomu obchůdky. Na koncert jsem si vybrala nádherné džíny, obyčejné bílé tílko, k tomu lehký béžový svetřík, hnědé plátěné boty po kotníky a pletenou bílou tašku přes rameno. Vypadalo to opravdu krásně a už jsem se těšila, až v tom půjdu na koncert. Po cestě jsme narazily na oficální obchod s One Direction a já začala škemrat, abychom se tak šly podívat. Nakonec se mi to povedlo a vybrala jsem si pár blbůstek. Vrátily jsme se na hotel a tátu s bráchou jsme nechaly jít do nějakých obchodů s technikou a tak. Vracely jsme se do pokoje a já doufala, že potkám Nialla, ale nikde nebyl … asi šli s klukama zkoušet na koncert. Odnesla jsem věci ke mě do pokoje. Najednou někdo zaklepal a tak jsem šla otevřít.
“Mám vám tohle předat” usmíval se ten pán, co nám odnášel do pokoje kufry. Předal mi velkou krabici ovázanou červenou mašlí, pod kterou byla zastrčená malá růžová obálka a pak mi podal horkou čokoládu v kelímku.
“Děkuji” Položila jsem čokoládu a krabici na stůl a začala otvírat obálku. “Má neznámá, dnes večer bych chtěl s někým strávit. Rád bych, kdybys to byla ty. Můžeš mi dát šanci?” netušila jsem, že za mnou stojí mamka a pořádně jsem se jí lekla.
“Co to máš?” zvědavě se natahovala pro dopis.
“Počkej!” odsekla jsem přidrzle a otočila jsem se. Pod dopisem byla nějaká adresa a napsané: “PS: Není zač :) xx” a krásný podpis Nialla. Podívala jsem se do krabice a rozplakala jsem se. Byly to nádherné červené šaty a krásné lodičky k tomu.
“Mamii?” podala jsem mamce věci v obálce se slzami v očích.
“O-On je tady a pozval mě na rande” rozbrečela jsem se znovu radostí.
“Ale kdo?” valila nechápavě oči mamka.
“Čti!” šla jsem pro krabici.
“Caroline!” začala mě objímat při pohledu na ty krásné šaty. “Běž si je honem zkusit” byla skoro šťastnější než já. To možná proto, že jsem si to vůbec neuvědomovala… Vešla jsem do koupelny a oblékla si je. Byly opravdu překrásné a pohodlné. Cítila jsem se jako princezna. “Tak co?” už mě nedočkavě mamka vyhlížela. Vyšla jsem z koupelny a teprve teď jsem si pořádně uvědomila, co se děje … a začala jsem jásat. Srdce mi bušilo o 106 a myslela jsem, že ze mě radostí vyskočí.
“To už je tolik?” valila jsem oči, když jsem se podívala na hodiny, které ukazovaly půl páté.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Chcete další??? Komenty potěší :D
Určitě
Niallísek, 20. 11. 2014 22:42